JAK MI ADOPCE ZMĚNILA ŽIVOT - ČÁST 8.

JAK MI ADOPCE ZMĚNILA ŽIVOT - ČÁST 8.

PŘÍBĚH OSMÝ - CONNIE

Po několika měsících našla domov na Bullsraze v Praze, kde se také zapsala do České knihy rekordů. Našel si ji mladý pár, který si ji adoptoval k druhému bulíkovi. Původně si pejsky vybírala, ale tady si s pejskem krásně sedla.

Bohužel o několik měsíců později nastali v nové rodině další rodinné komplikace, o kterých jsme věděli pravdu jen z poloviny. Po dalším měsíci nám přestali být zasílány fotky a my řešili, co se stalo. Bylo nám tvrzeno, že majitelka je v nemocnici, a tak má Connie u kamarádů na hlídání.

Uběhl další měsíc a fena Connie se vrací k nám do azylu v šíleném stavu. Majitelka nás na její stav absolutně neupozornila, nic nám o ní neřekla. Když byla dobrovolníkem prevezena zpět k nám do azylu, zděsili jsme se, jak Connie vypadá. Vyhublá na kost, oleženiny do masa, drápky zarostlé do masa a rozštěpené do kosti. 

Connie také potřebuje hypoalergenní stravu, a když k nám dorazila, bylo nám jasné, že nic takového nedostávala, jelikož při příjezdu vypadala jak napuchlé rajče - napuchlá a červená. A to i přesto, že jsme naše hypo krmení do nového domova nabízeli!

Měla takovou radost, když nás viděla, těšila se, že je zpět u nás a když viděla další psí kamarády. Absolutně nevíme, co se u nich doma stalo a raději to vědět nechceme. Situaci jsme řešili ještě dlouho poté.

Connie se u nás ohřívala zase delší dobu, protože o ni nikdo neměl zájem, všechny odrazoval věk. Po pár měsících se ale ozvala naše úžasná kamarádka, že ji umřel pejsek a chtěla by si Connie adoptovat. 

Connie má právě to, co celou dobu potřebovala (do třetice všeho dobrého). My jsme rádi, že ji to tak nádherně vyšlo a s novou rodinou si sedla "jak prdel na hrnec".

Zbytek příběhu dopoví nová rodina…

Bolestná ztráta rozjela akci "Connie"

Že je Connie u Niki v depozitu, jsem věděla z FB stránek. V té době jsem ale měla ještě svého „nejlepšího" bulíka Nuggeta.
Nugget byl pes mého srdce, byl vážně nemocný a v květnu umřel na ledvinové selhání a mě se zhroutil svět.

Ale protože mám kolem sebe lidi, kterým na mě záleží a kterých se tato bolestná událost taky dotýkala, na nic nečekali a rozjeli akci Connie. Olga Popelková je prostě anděl. Povídá mi: "Hele, u Niki je ta fena, kdybys chtěla, víš…"

Dopadlo to tak, že za dva dny jsem psala Niki o informace ke Connie a domluvily jsme se, že se přijedu i s dětmi na Connie podívat, ale že nic neslibuji.

Na první pohled nic moc

V neděli ráno jsme naskákali do auta, děti natěšené, já s obavami, pořád plná smutku. Cestou se k nám přidala i Olga.

Dojeli jsme k Niki a já viděla plašana, který visí na pešku a absolutně nic jiného ho nezajímá… Lítala sem tam a jako kdybychom tam nebyli. V duchu jsem si říkala: "No ty jo, tohle si mám odvézt domů? Já?" 

Když pustila peška a začala reagovat na pamlsky a povely, říkala jsem si, že to zas tak děsný není a že to zkusíme. (Děsný rozumějte pro mne – já nikdy psa sporťáka neměla, takže jsem byla vykulená.)

U nás bylo místo a ona potřebovala domov

Niki nám s sebou přibalila obrovské množství věcí, jídla, vybavení pro Connie. No prostě paráda. Holka skočila do kufru, jako by s námi byla odjakživa.

V Praze jsme se stavili na jídlo a Connie nespustila oči ze dveří, kam zašli mé děti a čekala u nich, dokud se nevrátili. Cestu zvládla naprosto dokonale a že to bylo asi 240 km, jí vůbec nevadilo.

Doma přivítala další členy smečky, mé rodiče, prolítla celou zahradu a jako mazák zalezla na gauč a byla DOMA.

Connie změnila život všem a dokonale zapadla

Je tu něco přes měsíc a všichni ji milují. Zapadla dokonale. Chodíme na cvičák, jezdíme na výlety a plavat, trávíme spoustu času v lese.

Má své psí kamarády, pořád se sžíváme a řešíme i situace, kdy je znát, že první adopce pro ni nebyla žádná výhra. Je neskutečné, jak mohl někdo takové úžasné holce ubližovat. 

Takže Connie změnila život všem. Hlavně mě. Díra po ztrátě Nuggeta je velká, ale ona ji pomalu zaceluje. Rozhýbala mě i děti, máme konečně parťáka, kterého můžeme vozit s sebou. Každý den se učíme jedna od druhé. Dokonce i můj otec se každé ráno zvedne a jde s ní na procházku do lesa. 

Je to skvělá holka a já doufám, že až vychytáme mouchy, bude nám spolu ještě lépe a na to, kolik je jí let, spolu budeme ještě hodně dlouho.

Tímto děkuji Niki za důvěru a Olze za to, že mě v tom nenechala…


Pokračování příště...

NEKUPUJ, ADOPTUJ! CHLUPÁČ TI TO MILIONKRÁT VRÁTÍ

Mrkni na FB https://www.facebook.com/psi.depozitum.Litvinov/

 

Přečtěte si i příběhy dalších adoptovaných pejsků:

Ela - příběh první

Bela a Rora - příběh druhý

Merilyn - příběh třetí

Andy - příběh čtvrtý

Šimon - příběh pátý

Sofie - příběh šestý 

Greise - příběh sedmý

Copyright © 2022, Vetamix.cz Powered by
Na vašem soukromí nám záleží

My, VETAMIX s.r.o., oceníme Váš souhlas s použitím souborů cookies, abychom Vám mohli zpříjemnit nakupování na našem webu, usnadnit Vám řadu kroků při nákupu a sami se mohli stále zlepšovat. Kliknutím na tlačítko „Ano, v pořádku“ souhlasíte s uložením cookies do Vašeho prohlížeče, díky kterým využijete potenciál webu naplno. Podrobnosti najdete na stránce „Informace o cookies“.