Jak mi adopce změnila život - část 1.

Jak mi adopce změnila život - část 1.

PŘÍBĚH PRVNÍ - ELA

,,Po rozchodu s přítelem, se kterým jsme měli bulteriérku Bublinu, jenž zůstala převážně v jeho péči, jsem delší dobu zvažovala pořízení nového bulíka.

Měla jsem zájem o adopci Eli.

 

Každý den jsem hledala to pravé štěňátko, až jsem v únoru narazila na facebooku ve skupině na sdílený příspěvek o zachráněných bulteriérkách ze Slovenska. Ihned po shlédnutí příspěvku jsem věděla, že se chci dozvědět více. Po noci přemýšlení jsem se rozhodla druhý den kontaktovat Psí depozitum Litvínov, tehdy Kampaně na pomoc psům. Měla jsem zájem o adopci Eli.

Byl mi předán kontakt na rodinu z Choťovic, u které byla Ela v dočasné péči. Následně jsem kontaktovala paní Lenku z dočasky, aby jsme se domluvili na možné návštěvě. Po příjezdu k rodině nás Ela vítala hned za plotem. Nedá se ani popsat jaký pocit jsem cítila, když jsem ji poprvé uviděla. Srdce se mi pomalu zastavilo a slzy jsem jen tak tak udržela na krajíčku. (Bulím tady, když to teď píšu a vzpomínám na to!)

Její kůže vypadala opravdu děsivě. Byla růžová, z části holá, tlapky měla rozpraskané do krve, až jsem se bála na ni vůbec sáhnout. Ale radost měla obrovskou. Zamilovala jsem si ji ihned po první návštěvě a věděla jsem, že už ji prostě nikomu nedám i přes to, že jsem věděla že to bude dlouhá a drahá cesta k jejímu uzdravení a šťastnému životu. Následně jsem za ní jezdila pravidelně každý víkend na návštěvu až do dne, kdy byla zdravotně způsobilá k adopci. Adopce proběhla 21.4.2018.

První cesta vedla do koše s prádlem

Nový domov na ní čekal v Praze. Po příjezdu do nového domova její první cesta vedla do koše s prádlem v koupelně, kde si udělala pelíšek. Pohled na její zdevastované tělo byl stále smutný. Každá hračka, která pískala byla její nejlepší kamarád.

Ela se nesnesla s žádnými cizími psi. Rozhodla jsem se tedy pozvat na pomoc paní kynoložku, která nám oběma velice pomohla. Eli socializace probíhala opravdu rychle, každý týden byl nějaký pokrok vidět. Je opravdu rozdíl učit to vše malé štěně a učit vše dospělého zachráněného pejska s hroznou minulostí.

Každý den jsme chodili na procházky a učili se nové věci. Bohužel došlo i na několik incidentů s jinými psi, protože nezodpovědnost některých majitelů psů je nervy drásající. Jak šel čas, tak i na jejím těle byli vidět obrovské pokroky. Dnes už má i několik psích kamarádů, se kterými si vydrží hrát celý den.

Srst jí pěkně zarostla a zdravotní stav se o dost zlepšil. Bohužel dodnes bojujeme s věčnými záněty v kůži a léčíme nemocné oči. Je to ale už skvělý a rozmazlený parťák do života, jen těch zničených věcí by mohlo být méně :D

Její adopce mi změnila život od základů. Nebojím se říci, že jsem na ní až začala být závislá. Má přednost před vším. Před adopcí jsem byla hrozný workoholik, ale po adopci trávím každou možnou chvilku s ní a snažím se jí vynahradit ty hnusné roky života co za sebou má. Neustálý pobyt v posteli, na gauči a kuchyni je samozřejmostí :D V posteli je doma víc jak já."


Denisa Khailová – adoptivní panička Eli


PŘÍBĚH DRUHÝ - LORA

,,Loru, krásnou bulterierku jsem si adoptovala 24. března 2018, měla 1,5 roku.

Chtěla jsem jí pomoci

 

Porpvé jsem ji viděla na facebooku, kde její dočaska Bohdanka Nováková dávala příspěvek, která se týkala pomoci Lori. Měla totiž špatné bříško, právě kvůli množení. Příspěvek jsem objevila na začátku února v roce 2018.

Před Vánoci v roce 2017 nám umřel bulíček, který se jmenoval Ygor. Milovali jsme ho a bylo mu skoro 12 let. Měli jsme ho od miminka. Moje maminka ho dostala k narozeninám. Bulíka si vždy přála a její přání se konečně tenkrát splnilo. Po jeho smrti byla pořád smutná, a tak jsem začala sledovat na facebooku bulíčky k adopci – s tím, že by bylo fajn, nějakému pomoci a vykouzlit mámě zase úsměv na rtech.

Vykouzlila mámě úsměv na rtech

Poté jsem právě objevila Loru a okamžitě jsem se do ní zamilovala. Poslala jsem její fotky mámě a kontaktovala její dočasku Bohdanku, jak to s Lorou vypadá a opatrně se ptala, jestli bychom se na ní mohly přijet podívat, ovšem nezávazně – zatím s tím úplně nesouhlasil táta.

Dne 11.3.2018 jsme s mamkou sedly do auta a vyrazili jsme směr Zlín na návštěvu Lory a její dočasné mamky Bohdanky Lorinka se k nám hnala a vrtěla ocáskem. Vše bylo jasné, už byla „naše“. Povídali jsme si s Bohdankou a ona usoudila, že by Lora měla být u nás. Dne 24.3.2018 jsme si už pro Lorinku jely a stala se součástí naší rodiny a našeho života.

Lorinka je náš miláček. Za tu dobu, co je u nás se neuvěřitelně změnila k lepšímu. Spravilo se jí bříško, záda, osvalila se a stala se z ní pěkná rošťanda a nezbednice.

Potřebuje ale pozornost více než jiný pejsek, protože má za sebou špatnou minulost. My ji bereme takovou jaká je. Už má rodinu a my máme jí. Bydlí u mých rodičů na vesnici, a kdyby bylo někdy potřeba, moc ráda se o Loru postarám. Někdy jí beru i na výlety, miluje jízdu autem. Je to prostě náš parťák.

Alena Balcárková 


Pokračování příště...

NEKUPUJ, ADOPTUJ! CHLUPÁČ TI TO MILIONKRÁT VRÁTÍ

Mrkni na FB https://www.facebook.com/psi.depozitum.Litvinov/

Copyright © 2021, Vetamix.cz Powered by